V textu jedné melodické písničky pana Wericha se vyskytuje známé lidové rčení, že šaty dělají člověka. Něco pravdy na těch slovech rozhodně bude. Osobě ve špinavém a potrhaném ošacení posbíraném po popelnicích jistě hned tak nedáte 5 korun, třebaže je potřebuje, aby si koupil rohlík k jídlu. Kdežto chlápkovi ve slušném obleku, který vás navíc oblaží smutným příběhem o ztrátě peněženky, takovou sumu s hřejivým pocitem pomoci poskytnete určitě ochotněji, třebaže ji vzápětí hodí do nejbližšího hracího automatu.

Země krále Miroslava

Prostě je to tak. Vždy dáme na první dojem. Švec v králově hedvábném rouchu je „pán“ a nemusí pracovat. Naopak krále v plátěné košili a lněných kalhotách necháte okopávat záhony. Platí to nejenom v pohádkách, ale i v reálném životě. Ale pozor. Přestože zaměstnanec opravny obuvi ač vstoupí do společnosti v obleku od Armaniho a bude rozdávat okolostojícím ženám své telefonní číslo, nikdy nemůže docílit takových úspěchů, jako majitel firmy sice jen v džínách a tričku, ale který v téže společnosti rozdává razítka na kontrakty.

Je to pravda odvěká
5 (100%)1